Likvidita investice patří k rizikům, která investoři často podceňují. Zatímco výnos, poplatky nebo volatilita bývají vidět hned, skutečný problém se může ukázat až ve chvíli, kdy investor potřebuje peníze rychle zpět. Nejnižší likviditu mívají především neveřejné podíly ve firmách, private equity, přímé investice do nemovitostí, sběratelská aktiva, některé alternativní fondy, private credit nebo dluhopisy menších emitentů.
Co znamená likvidita investice?
Likvidita říká, jak rychle a za jakých podmínek lze investici převést zpět na hotovost. Vysoce likvidní aktivum lze obvykle prodat rychle, s nízkými náklady a bez výrazné slevy z tržní ceny. Typickým příkladem jsou velké veřejně obchodované akcie, státní dluhopisy nebo ETF obchodovaná na burze.
Nízká likvidita naopak znamená, že prodej může trvat týdny, měsíce nebo i roky. Investor navíc často neprodává za cenu, kterou považuje za „férovou“, ale za cenu, kterou je v dané chvíli ochoten zaplatit omezený okruh kupujících. Americká Komise pro cenné papíry v investorském slovníku popisuje likviditu jako schopnost cenný papír snadno a rychle koupit nebo prodat na sekundárním trhu; likvidní investice lze podle ní prodat bez nutnosti platit výrazné náklady nebo přijímat velkou slevu.
Právě proto je likvidita zásadní. Investice může na papíře vypadat stabilně, výnosně a konzervativně, ale pokud se z ní investor nedokáže dostat ve chvíli, kdy potřebuje hotovost, jde o jiné riziko než běžný pokles ceny na trhu.
Mohlo by vás zajímat: Co je to likvidita a proč vás může v krizi nepříjemně překvapit? I zisková investice může selhat
Nejnižší likviditu mají neveřejné podíly ve firmách
Za jedny z nejméně likvidních investic lze považovat podíly v neveřejných firmách. Může jít o investici do startupu, menší společnosti, rodinného podniku nebo firmy, která není obchodovaná na burze. Problém je jednoduchý: neexistuje veřejný trh, na kterém by se podíl dal kdykoliv prodat.
Investor musí najít konkrétního kupce, dohodnout cenu, projít právní dokumentací a často respektovat omezení ve společenské smlouvě nebo akcionářské dohodě. U startupů navíc bývá návratnost navázána na budoucí exit, tedy prodej firmy, vstup strategického investora nebo vstup na burzu. To se nemusí stát nikdy.
V praxi tak může být investice do neveřejné firmy zamčená na mnoho let. Na rozdíl od akcií Applu nebo Microsoftu, které lze prodat během obchodního dne, podíl v malé technologické firmě, kavárenském řetězci nebo lokálním developerském projektu může být prakticky neprodejný.
Private equity a venture kapitál: vysoký potenciál, ale dlouhé čekání
Podobně nízkou likviditu mají fondy private equity a venture kapitálu. Ty investují do neveřejných firem, často s horizontem několika let. Investor zde obvykle nesází na rychlý prodej, ale na dlouhodobé zhodnocení. Kapitál bývá vázán po dobu trvání fondu a možnost předčasného vystoupení je omezená nebo velmi nevýhodná.
V posledních letech se sice private equity, private credit a další soukromé trhy více otevírají bohatším individuálním investorům, zároveň ale regulátoři a tržní experti upozorňují, že právě nelikvidita je jedním z hlavních rizik těchto produktů. Financial Times například upozornily, že s rostoucí dostupností soukromých trhů pro individuální investory roste i riziko špatného prodeje produktů, pokud poradci dostatečně nevysvětlí omezenou možnost výběru peněz.
U private equity platí jednoduché pravidlo: investor by měl počítat s tím, že peníze nebude potřebovat po dlouhou dobu. Nejde o nástroj pro tvorbu finanční rezervy ani pro krátkodobé zhodnocení volné hotovosti.
Přímé investice do nemovitostí: majetek, který se prodává pomalu
Nemovitosti patří mezi oblíbené investice českých domácností. Z hlediska likvidity ale nejde o pružné aktivum. Byt, dům, pozemek nebo komerční prostor nelze obvykle prodat během několika dní bez výrazné slevy. Prodej vyžaduje přípravu, inzerci, vyjednávání, právní servis, převod vlastnictví a často také řešení hypotéky kupujícího.
Nízká likvidita nemovitostí se nejvíce projeví v horších tržních podmínkách. Když jsou vysoké úrokové sazby, klesá dostupnost hypoték nebo se zhorší ekonomický sentiment, kupujících ubývá. Investor pak stojí před volbou: čekat, nebo zlevnit.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj uvádí, že likviditní riziko v realitním sektoru vzniká právě tehdy, když nelze nemovitosti rychle prodat bez výrazné slevy, případně když se některá aktiva stanou prakticky neprodejnými.
To neznamená, že nemovitosti jsou špatnou investicí. Znamená to, že nejsou vhodné pro peníze, které může investor potřebovat v krátkém horizontu.
Realitní fondy mohou být likvidnější než nemovitost, ale ne vždy
Mnoho investorů považuje realitní fondy za kompromis mezi nemovitostí a likvidní investicí. Investor nekupuje byt nebo kancelářskou budovu přímo, ale podíl ve fondu. Ten může umožňovat pravidelné odkupy, například měsíčně nebo čtvrtletně. Na první pohled to působí výrazně likvidněji.
Jenže i zde existuje zásadní háček. Fond může nabízet investorům možnost odkupů, zatímco jeho skutečná aktiva tvoří kanceláře, obchodní centra, logistické areály nebo bytové domy. Ty se rychle prodat nedají. Vzniká tak takzvaný likviditní nesoulad.
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy už v minulosti upozorňoval, že realitní fondy jsou vystaveny významnému likviditnímu riziku, protože investují do nelikvidních aktiv, ale zároveň mohou investorům umožňovat odkupy v krátkém časovém rámci.
Pro investora je proto důležité sledovat nejen výnos realitního fondu, ale také pravidla odkupů, výpovědní lhůty, možnost pozastavení výběrů a podíl hotovosti ve fondu.
Mohlo by vás zajímat: Nejlepší platformy pro krypto staking: Kde nechat kryptoměny pracovat a na co si dát pozor
Hedge fondy a alternativní fondy: výběr peněz může být omezený
Nízkou likviditu mohou mít také hedge fondy a další alternativní investiční fondy. Záleží na konkrétní strategii, právní struktuře a podmínkách fondu. Některé hedge fondy obchodují velmi likvidní instrumenty, jiné používají složité strategie, deriváty, úvěrové pozice nebo méně obchodovaná aktiva.
Investor by se měl soustředit především na takzvané lock-up období, frekvenci odkupů a případné poplatky za předčasný výstup. Americká komise pro cenné papíry na svém vzdělávacím webu Investor.gov upozorňuje, že hedge fondy obvykle omezují možnost odkupů na čtyřikrát ročně nebo méně a často mají lock-up období jeden rok či déle, během kterého investor nemůže svůj podíl vybrat.
Alternativní investice mohou mít v portfoliu své místo, ale investor musí rozumět tomu, že „fond“ automaticky neznamená likviditu. Některé fondové struktury mohou být ve skutečnosti výrazně méně pružné než běžné akciové nebo dluhopisové fondy.
Sběratelské předměty, umění, víno nebo veteráni
Mezi investice s velmi nízkou likviditou patří také sběratelská aktiva. Může jít o umění, mince, známky, investiční víno, hodinky, kabelky, veterány, whisky nebo jiné alternativní předměty. Jejich problém nespočívá jen v tom, že se hůře prodávají. Ještě složitější je ocenění.
U veřejně obchodované akcie investor vidí aktuální cenu na burze. U obrazu, hodinek nebo veteránu záleží na autentičnosti, stavu, provenienci, aktuálním vkusu trhu, aukčním domě i ochotě konkrétních kupujících. Rozdíl mezi odhadní cenou a skutečnou prodejní cenou může být značný.
Navíc existují vysoké transakční náklady. Aukční poplatky, skladování, pojištění, doprava, znalecké posudky nebo renovace mohou výrazně snížit čistý výnos. U části sběratelských aktiv také hrozí, že investor sice vlastní něco vzácného, ale kupující se v danou chvíli prostě nenajde.
Firemní dluhopisy menších emitentů
Zvláštní pozornost si zaslouží firemní dluhopisy menších a méně známých emitentů. Na papíře mohou vypadat jednoduše: investor půjčí firmě peníze a dostává pevný úrok. Jenže pokud se dluhopis neobchoduje na likvidním sekundárním trhu, investor je často odkázán na to, že ho bude držet až do splatnosti.
To může být problém ve dvou situacích. První nastává, když investor potřebuje peníze dříve. Druhá, mnohem závažnější, když se zhorší finanční zdraví emitenta. V takovém případě může být dluhopis obtížně prodejný nebo prodejný jen s výraznou ztrátou.
Nelikvidita zde zvyšuje kreditní riziko. Investor nemá možnost rychle odejít, i když se začnou objevovat varovné signály. Proto by měl u menších firemních dluhopisů sledovat nejen nabízený úrok, ale také zadlužení emitenta, kvalitu zajištění, účel emise, auditované výsledky a existenci sekundárního trhu.
Pozemky a zemědělská půda
Pozemky mohou být ještě méně likvidní než byty. Záleží na lokalitě, územním plánu, přístupu, inženýrských sítích, právních omezeních a typu pozemku. Stavební parcela v atraktivní lokalitě může být prodejná poměrně dobře, zatímco zemědělská půda, lesní pozemek nebo podíl na komplikovaném pozemku může hledat kupce dlouho.
U pozemků se navíc často investuje s očekáváním budoucí změny územního plánu. Pokud nepřijde, kapitál může zůstat vázaný mnoho let bez pravidelného výnosu. Investor sice vlastní reálné aktivum, ale jeho schopnost proměnit ho rychle na hotovost je omezená.
Krypto aktiva: likvidita záleží na konkrétním tokenu
Kryptoměny jsou specifickou kategorií. Bitcoin nebo ethereum patří mezi relativně likvidní aktiva, protože se obchodují globálně, nepřetržitě a na mnoha burzách. To ale neplatí pro celý kryptotrh.
Malé altcoiny, tokeny s nízkou tržní kapitalizací, nové projekty nebo NFT mohou být velmi nelikvidní. Investor sice vidí cenu v aplikaci, ale při větším prodeji může narazit na nízkou hloubku trhu, vysoký skluz mezi očekávanou a skutečnou cenou nebo úplnou absenci kupujících.
U krypta je proto důležité rozlišovat mezi technickou možností obchodovat 24 hodin denně a skutečnou tržní likviditou. To, že lze aktivum poslat do burzovní peněženky během několika minut, ještě neznamená, že ho lze prodat za férovou cenu.
Největší riziko nelikvidity: investor prodává, když nechce
Nelikvidita není problém jen proto, že prodej trvá déle. Největší riziko spočívá v nuceném prodeji. Investor může mít dobré aktivum, ale špatné načasování. Potřebuje hotovost kvůli ztrátě příjmu, koupi bydlení, podnikání nebo jiné životní situaci. Pokud je většina portfolia v nelikvidních aktivech, musí prodávat pod tlakem.
A právě tehdy vznikají největší ztráty. Nelikvidní aktiva se v době stresu často neprodávají za „vnitřní hodnotu“, ale za cenu, která odráží paniku, malý počet kupujících a potřebu rychlé hotovosti.
U fondů může být situace ještě složitější. Pokud velké množství investorů žádá odkupy najednou, fond může použít nástroje řízení likvidity, například pozastavit odkupy nebo vyplatit jen část požadavků.
Jak poznat investici s nízkou likviditou?
Investor by měl zpozornět vždy, když investice nemá jasný sekundární trh, má dlouhou výpovědní lhůtu, umožňuje odkupy jen několikrát ročně nebo obsahuje možnost pozastavení výběrů. Varovným signálem je také situace, kdy ocenění aktiva neurčuje trh, ale model, znalec nebo samotný správce fondu.
Důležité jsou také rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou. Čím větší spread, tím nižší likvidita. U některých aktiv může investor zjistit, že oficiální ocenění vypadá stabilně, ale skutečná prodejní cena by byla výrazně nižší.
Praktická otázka proto nezní jen „kolik na tom mohu vydělat“, ale také „komu, kdy a za jakou cenu to mohu prodat“.
Kam nelikvidní investice v portfoliu patří?
Nelikvidní investice nejsou automaticky špatné. Mohou přinášet vyšší očekávaný výnos, diverzifikaci, ochranu před krátkodobými výkyvy nebo přístup k příležitostem, které nejsou dostupné na veřejných trzích. Problém nastává, když investor podcení jejich váhu v portfoliu.
Základní finanční rezerva by měla být v likvidních nástrojích. Teprve peníze, které investor skutečně nebude několik let potřebovat, mohou směřovat do méně likvidních aktiv. Čím nižší likvidita, tím vyšší by měla být požadovaná odměna za riziko a tím důkladnější analýza.
U běžného investora by nelikvidní aktiva měla tvořit spíše doplněk, nikoliv jádro portfolia. Výjimkou mohou být nemovitosti, které v českém prostředí často tvoří dominantní část majetku domácností. O to důležitější je ale mít vedle nich dostatečnou hotovostní rezervu a likvidní finanční aktiva.
Které investice mají nejnižší likviditu?
Nejnižší likviditu mají především neveřejné podíly ve firmách, private equity, venture kapitál, přímé nemovitosti, pozemky, private credit, některé hedge fondy, alternativní fondy, sběratelská aktiva a menší firemní dluhopisy bez aktivního sekundárního trhu.
Jejich společným znakem není jen to, že se hůře prodávají. Často se také složitě oceňují, mají omezený okruh kupujících, vyšší transakční náklady a mohou investora uzamknout na dobu, která neodpovídá jeho skutečným finančním potřebám.
Likvidita proto není technický detail, ale jeden ze základních parametrů investice. Investor, který ji ignoruje, může zjistit, že na papíře vlastní hodnotný majetek, ale v rozhodující chvíli se k penězům nedostane.
