Sestavení investičního portfolia není jen o výběru akcií s největším růstovým potenciálem nebo hledání dluhopisů, které nabízejí atraktivní výnos. Skutečnou výzvou je rozhodnout, jak mají jednotlivé investice fungovat společně. Multiassetové portfolio k tomuto úkolu přistupuje kombinací několika tříd aktiv, z nichž každá plní jinou úlohu. Cílem je dosáhnout vhodné rovnováhy mezi dlouhodobým růstem, pravidelným příjmem, likviditou a investičním rizikem.
Akcie mohou zajistit kapitálové zhodnocení, dluhopisy přinášet úrokové výnosy a stabilizovat hodnotu portfolia, hotovost poskytuje finanční flexibilitu a alternativní investice mohou nabídnout další možnosti diverzifikace. Úspěšnost této strategie však nezávisí ani tak na počtu vlastněných aktiv jako na tom, jak se jednotlivé investice vzájemně ovlivňují.
Dvě portfolia mohou obsahovat naprosto stejné druhy investic, a přesto se během poklesu finančních trhů chovat zcela odlišně. Rozdíl spočívá v jejich zastoupení, vzájemných vztazích a finančních cílech, kterých mají dosáhnout.
Co je multiassetové portfolio?
Multiassetové portfolio, v angličtině označované jako multi asset portfolio, představuje investiční strategii, která rozděluje kapitál mezi několik tříd aktiv namísto spoléhání na jediný typ investic. Nejčastěji kombinuje akcie, dluhopisy a hotovost, přičemž diverzifikovanější strategie mohou zahrnovat také zlato, komodity, nemovitosti nebo alternativní investiční fondy.
Základní myšlenka spočívá v tom, že různé druhy investic reagují odlišně na ekonomický vývoj. Akciím se zpravidla daří v prostředí rostoucích firemních zisků, zatímco kvalitní státní dluhopisy mohou těžit z poklesu úrokových sazeb nebo zvýšené poptávky po bezpečnějších aktivech. Hotovost umožňuje rychlý přístup k finančním prostředkům a některé alternativní investice mohou na inflaci či jiné ekonomické faktory reagovat odlišně než tradiční cenné papíry.
Jak vysvětluje americká Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) ve svém průvodci alokací aktiv, vhodná kombinace investic závisí především na investičním horizontu a ochotě investora podstupovat riziko. Diverzifikace by přitom měla probíhat nejen mezi jednotlivými třídami aktiv, ale také uvnitř nich.
Právě tento rozdíl je zásadní. Investor, který vlastní akcie deseti technologických společností, může mít pocit, že své peníze dostatečně diverzifikoval. Ve skutečnosti však mohou být všechny tyto firmy vystaveny podobným ekonomickým vlivům. Portfolio kombinující globální akcie, kvalitní dluhopisy a likvidní finanční rezervy naproti tomu rozkládá riziko mezi širší spektrum tržních podmínek.
Ani diverzifikace ovšem nezaručuje ochranu před ztrátami. Jejím účelem je omezit závislost na jediné investici nebo zdroji rizika, nikoliv odstranit veškerou nejistotu.
Čtěte také: Jak koupit ETF: Praktický průvodce prvním nákupem pro začínající investory
Proč je korelace důležitější než počet investic?
Jedním z nejdůležitějších pojmů při sestavování multiassetového portfolia je korelace. Ta vyjadřuje, do jaké míry se výnosy dvou investic pohybují společně.
Korelace nabývá hodnot od -1 do +1. Hodnota +1 znamená, že se dvě investice pohybují dokonale souběžně, zatímco -1 označuje přesně opačný vývoj. Korelace blízká nule naznačuje, že mezi jejich pohyby neexistuje výrazný stabilní lineární vztah.
Pro investory může být nižší korelace výhodná, protože ztráty v jedné části portfolia mohou být částečně vyváženy stabilitou nebo růstem jiné části.
Představme si portfolio složené výhradně z akcií technologických společností. Přestože může obsahovat desítky různých titulů, pokles ocenění technologického sektoru může zasáhnout prakticky všechny současně. Přidání akcií z jiných odvětví diverzifikaci zlepší, portfolio však bude stále výrazně závislé na celkovém vývoji akciových trhů.
Zařazení státních dluhopisů nebo dalších aktiv, jejichž výnosy ovlivňují odlišné faktory, může rizikový profil portfolia změnit. Pokud akciové trhy prudce oslabí, kvalitní státní dluhopisy si mohou svou hodnotu udržet, případně i posílit. Záleží ovšem na konkrétních ekonomických okolnostech a vývoji úrokových sazeb.
Vztah mezi akciemi a dluhopisy navíc není neměnný. V období přetrvávající inflace a rostoucích úrokových sazeb mohou obě třídy aktiv ztrácet současně. Historická korelace je proto užitečným ukazatelem, nikoliv pravidlem, které musí platit i v budoucnosti.
Jak popisuje CFA Institute v materiálech věnovaných riziku a výnosům investičního portfolia, vzájemné vztahy mezi výnosy jednotlivých aktiv patří mezi základní faktory určující celkové riziko portfolia.
Úspěšná diverzifikace tedy vyžaduje více než pouhou kombinaci investic s historicky nízkou korelací. Investor by měl také rozumět tomu, proč tyto vztahy existují a jak se mohou změnit v různých ekonomických podmínkách.
Jakou roli hrají akcie, dluhopisy, hotovost a alternativní investice?
Každá součást multiassetového portfolia by měla mít jasně definovaný účel. Namísto výhradního soustředění na očekávaný výnos je vhodné jednotlivé třídy aktiv posuzovat podle toho, čím přispívají k celkové investiční strategii.
Akcie jako hlavní motor dlouhodobého růstu
Akcie obvykle tvoří růstovou složku portfolia. Jejich nákupem investor získává podíl na podnikání společností, a tím i možnost profitovat z růstu jejich zisků, rozšiřování podnikání a případného zvyšování tržního ocenění.
V dlouhém časovém horizontu akcie historicky nabízely vyšší výnosy než dluhopisy nebo hotovost. Tato výhoda je však spojena s vyšší kolísavostí a rizikem výrazných ztrát.
Důležitá je proto také diverzifikace uvnitř akciové složky. Globálně rozložené investice mohou nabídnout expozici vůči společnostem působícím v různých zemích, odvětvích a ekonomických prostředích.
Investoři toho mohou dosáhnout například prostřednictvím široce diverzifikovaných burzovně obchodovaných fondů (ETF), indexových fondů nebo pečlivě sestaveného portfolia jednotlivých akcií.
Podíl akcií by přitom měl odpovídat tomu, jak velké krátkodobé výkyvy hodnoty svého portfolia je investor schopen přijmout, aniž by kvůli nim opustil původní strategii.
Dluhopisy jako zdroj příjmu a stability
Dluhopisy mají v portfoliu zpravidla dva hlavní úkoly. Poskytují úrokový příjem a pomáhají omezovat závislost celkové výkonnosti na akciových trzích.
Ne všechny dluhopisy ovšem nabízejí stejnou míru ochrany. Kvalitní státní dluhopisy a podnikové dluhopisy s investičním ratingem mají zpravidla odlišný rizikový profil než vysoce výnosové dluhopisy, jejichž ceny se během hospodářského útlumu mohou pohybovat podobně jako akcie.
Důležitá je také citlivost na změny úrokových sazeb. Dluhopisy s delší durací zpravidla zaznamenávají výraznější cenové pohyby při změnách tržních výnosů, zatímco cenné papíry s kratší durací bývají stabilnější.
Výběr dluhopisů do multiassetového portfolia by proto neměl vycházet pouze z nabízeného úroku. Investor musí zohlednit rovněž kreditní kvalitu emitenta, splatnost, duraci a případné měnové riziko.
Hotovost jako zdroj likvidity a finanční flexibility
Hotovost bývá při investování podceňována, protože její očekávané dlouhodobé zhodnocení zpravidla zaostává za akciemi. Přesto má v portfoliu důležitou strategickou funkci.
Bankovní vklady, krátkodobé státní pokladniční poukázky a další peněžní ekvivalenty mohou zajistit prostředky na plánované výdaje, nečekané finanční potřeby nebo případné investiční příležitosti.
Dostatečná likvidní rezerva zároveň snižuje pravděpodobnost, že investor bude nucen prodávat rizikovější aktiva v době, kdy jsou jejich ceny nízké.
Příliš vysoký podíl hotovosti však přináší jiné riziko, a tím je inflace. Pokud výnos hotovostních prostředků dlouhodobě nedosahuje míry růstu cenové hladiny, jejich kupní síla postupně klesá.
Cílem tedy není držet co největší hotovostní rezervu za všech okolností, ale stanovit její velikost podle finančních závazků a potřeby flexibility.
Alternativní investice jako další možnost diverzifikace
Alternativní investice zahrnují širokou škálu aktiv a strategií. Patří mezi ně například zlato, komodity, nemovitosti, infrastruktura, private equity nebo hedgeové fondy.
Jejich potenciální přínos spočívá v expozici vůči odlišným ekonomickým faktorům. Zlato se například může v určitých obdobích finanční nejistoty vyvíjet jinak než akcie, zatímco některé komodity mohou těžit z rostoucích cen.
Alternativní investice však nelze automaticky považovat za bezpečnější. Nemovitosti mohou být citlivé na úrokové sazby, akcie veřejně obchodovaných infrastrukturních společností se mohou chovat podobně jako běžné akcie a investice do private equity mohou nést významné podnikatelské i likviditní riziko.
CFA Institute ve své analýze alternativních investic upozorňuje na jejich možné využití při kapitálovém růstu, vytváření příjmů, diverzifikaci a ochraně před inflací.
Vhodnost konkrétní alternativní investice však vždy závisí na jejích vlastnostech, rizicích, likviditě a nákladech. Portfolio navíc nemusí alternativní investice nutně obsahovat, aby dosáhlo smysluplné diverzifikace.
Tři způsoby, jak sestavit multiassetové portfolio
Vhodné rozložení investic závisí především na finančních cílech. Člověk, který si spoří na důchod vzdálený několik desetiletí, má jiné priority než investor, který plánuje své prostředky využít během několika málo let.
Abychom si ukázali, jak lze stejné typy investic využít pro rozdílné strategie, představme si tři modelová portfolia. Každé z nich obsahuje globální akcie, kvalitní dluhopisy, hotovostní ekvivalenty a menší zastoupení likvidních alternativních investic, například zlata.
Růstové portfolio: Prioritou je dlouhodobé zhodnocení
Investor orientovaný na růst může například rozdělit svůj kapitál následujícím způsobem: 70 % akcie, 20 % dluhopisy, 5 % hotovost a 5 % alternativní investice.
Poměrně vysoký podíl akcií odráží ochotu přijmout výraznější kolísání hodnoty portfolia výměnou za potenciálně vyšší dlouhodobé výnosy.
Dluhopisy zajišťují určitou míru diverzifikace, menší hotovostní složka poskytuje základní likviditu a alternativní investice přidávají další zdroj výnosového potenciálu i rizika.
Taková strategie může být vhodná pro investory s dlouhým investičním horizontem, stabilním finančním zázemím a schopností překonat období poklesů bez nutnosti prodávat své investice.
Hlavní nevýhodou je citlivost na vývoj akciových trhů. Při výrazné korekci mohou ztráty akciové složky převážit nad stabilizačním účinkem ostatních aktiv.
Čtěte také: Qualified Purchaser: kdo splňuje podmínky a proč na tomto statusu záleží
Vyvážené portfolio: Kombinace růstu a stability
Vyvážená strategie může pracovat s rozložením 50 % akcie, 35 % dluhopisy, 10 % hotovost a 5 % alternativní investice.
Tento přístup hledá kompromis mezi dlouhodobým kapitálovým zhodnocením a mírnějším kolísáním hodnoty investic.
Akcie zůstávají důležitým zdrojem růstu, dluhopisy však představují větší část investovaného kapitálu. Vyšší hotovostní rezerva navíc poskytuje flexibilitu a může snížit potřebu prodávat cenné papíry v období tržních poklesů.
Vyvážené portfolio tak může vyhovovat investorům, kteří chtějí své úspory dále zhodnocovat, zároveň však kladou větší důraz na omezení volatility.
Ani vyvážené portfolio ovšem není bez rizika. Akcie mohou výrazně ztrácet a ceny dluhopisů mohou klesat například v důsledku růstu úrokových sazeb nebo zhoršení úvěrových podmínek.
Konzervativní portfolio: Ochrana kapitálu na prvním místě
Investor, pro kterého je nejdůležitější zachování kapitálu, může zvolit konzervativnější rozložení: 20 % akcie, 50 % dluhopisy, 25 % hotovost a 5 % alternativní investice.
Priorita se zde přesouvá od maximalizace možných výnosů k omezení kolísání hodnoty portfolia, zachování likvidity a snížení rizika výrazných tržních ztrát.
Dluhopisová složka by v takovém případě zpravidla upřednostňovala kvalitní cenné papíry s kratší durací, zatímco hotovost by vytvářela výraznější rezervu pro nečekané finanční potřeby.
Menší podíl akcií ponechává prostor pro dlouhodobé zhodnocení, které může být důležité například při ochraně kupní síly před inflací.
Ani tato strategie ale nedokáže zaručit zachování původní hodnoty investice. Ceny dluhopisů kolísají, akcie mohou prudce oslabit a také alternativní aktiva mají svá specifická rizika.
Pokud investor ví, že bude finanční prostředky potřebovat k určitému datu v blízké budoucnosti, může být vhodnější ještě konzervativnější přístup založený převážně na hotovostních ekvivalentech a bezpečnějších cenných papírech se splatností před daným termínem.
Proč stejná aktiva přinášejí rozdílné výsledky?
Uvedené příklady ukazují, že sestavování portfolia není pouze otázkou výběru správných investic. Jejich procentuální zastoupení může zásadně změnit celkový rizikový profil.
Představme si hypotetickou situaci, kdy globální akciové trhy oslabí o 20 %, dluhopisy posílí o 3 %, hotovost vynese 2 % a alternativní investice ztratí 5 %.
Za těchto předpokladů by růstové portfolio zaznamenalo ztrátu přibližně 13,6 %. Vyvážené portfolio by oslabilo zhruba o 9 %, zatímco konzervativní portfolio by ztratilo přibližně 2,25 %.
Jde samozřejmě o zjednodušené modelové výpočty, které předpokládají jednotnou výkonnost jednotlivých tříd aktiv a nezohledňují transakční náklady, daně ani měnové pohyby. Nejedná se o předpověď budoucích výnosů.
Příklad přesto názorně ukazuje důležitý princip. Portfolia obsahující totožné typy investic mohou dosahovat výrazně odlišných výsledků pouze kvůli rozdílnému rozložení kapitálu.
Platí přitom i opačný scénář. V období silného růstu akciových trhů bude růstové portfolio zpravidla schopné využít větší část tohoto zhodnocení než jeho konzervativní protějšek.
Diverzifikace tak vždy představuje určitý kompromis. Omezení expozice vůči rizikovějším aktivům může zvýšit stabilitu, současně však může snížit potenciální výnos.
Jak se o multiassetové portfolio starat v dlouhodobém horizontu?
Sestavením diverzifikovaného portfolia práce investora nekončí. Pohyby finančních trhů totiž průběžně mění relativní hodnotu jednotlivých investic. Původně vyvážené portfolio se tak může postupně stát rizikovějším nebo naopak konzervativnějším, než investor zamýšlel.
Představme si investora, který má na začátku 50 % portfolia v akciích. Po několika letech výrazného růstu akciových trhů mohou akcie představovat již 60 % nebo více z celkové hodnoty investic.
Ačkoliv se toto zvýšení může jevit jako pozitivní vývoj, současně znamená, že investor podstupuje větší akciové riziko, než původně plánoval.
Řešením je takzvané rebalancování portfolia, tedy návrat k předem stanovenému rozložení aktiv. V praxi může zahrnovat prodej části investic, jejichž podíl příliš vzrostl, nákup nedostatečně zastoupených aktiv nebo směrování nových vkladů do těch částí portfolia, které se nacházejí pod cílovou vahou.
SEC ve svých vzdělávacích materiálech o alokaci aktiv popisuje jak pravidelné rebalancování v předem stanovených intervalech, tak úpravy vyvolané překročením určitých odchylek od cílového rozložení.
Při těchto změnách je však nutné zohlednit transakční náklady, daňové dopady a důsledky příliš častého obchodování.
Portfolio by se mělo přehodnotit také při významnější změně osobní finanční situace. Blížící se odchod do důchodu, plánování většího nákupu nebo pokles příjmů mohou být důvodem k úpravě celé investiční strategie.
Pozornost si zaslouží rovněž měnové riziko, zejména pokud investor drží zahraniční aktiva. Změny směnných kurzů totiž mohou ovlivnit výnos vyjádřený v domácí měně, i když se samotným investicím daří podle očekávání.
Nejčastější chyby při multiassetovém investování
Jednou z nejčastějších chyb je přesvědčení, že vlastnictví několika tříd aktiv automaticky znamená účinnou diverzifikaci.
Portfolio kombinující technologické akcie, vysoce výnosové podnikové dluhopisy a private equity může na první pohled působit diverzifikovaně. Ve skutečnosti však mohou být všechny tři investice citlivé na hospodářský růst, dostupnost financování a ochotu investorů podstupovat riziko.
Další častou chybou je výběr investic především podle jejich nedávné výkonnosti. Investoři, kteří opakovaně přesouvají kapitál do aktuálně nejúspěšnějších aktiv, mohou nevědomky zvyšovat riziko právě ve chvíli, kdy se příznivé tržní podmínky začínají měnit.
Významnou roli hrají také náklady. Poplatky za správu, obchodování nebo složitější struktury alternativních investic mohou snižovat čistý výnos. Potenciální přínos diverzifikace je proto vždy nutné posuzovat společně s dodatečnými výdaji.
Investoři navíc někdy zaměňují nižší volatilitu za úplnou finanční bezpečnost. I konzervativní portfolio může kvůli inflaci ztrácet kupní sílu a zdánlivě stabilní aktiva mohou skrývat problémy s likviditou nebo oceněním.
Úspěšné multiassetové portfolio začíná jasným cílem
Hlavní předností multiassetového portfolia je jeho flexibilita. Akcie, dluhopisy, hotovost a alternativní investice lze kombinovat mnoha různými způsoby, díky čemuž mohou investoři vytvářet strategie odpovídající jejich finančním cílům a postoji k riziku.
U růstově orientovaných investorů mohou převažovat akcie. Vyvážené strategie rozdělují kapitál rovnoměrněji mezi růstová a defenzivní aktiva, zatímco konzervativní přístupy kladou větší důraz na likviditu a kvalitní dluhopisy.
Univerzálně ideální kombinace však neexistuje. Vhodné rozložení závisí na investičním horizontu, finančních potřebách, toleranci k riziku a schopnosti zůstat investován i v obdobích tržní nejistoty.
Smyslem multiassetového investování nakonec není vlastnit co největší počet různých investic. Podstatné je, aby každá složka portfolia měla jasně definovaný účel a přispívala k promyšlené dlouhodobé strategii.
