Co je ETF? Zjednodušeně řečeno jde o burzovně obchodovaný fond, jehož podíly lze nakupovat a prodávat na burze podobně jako běžné akcie firem. Za touto jednoduchou definicí se ale skrývá poměrně komplexní struktura, do které vstupuje samotný fond, jeho podkladová aktiva, tvůrci trhu, autorizovaní účastníci a také mechanismus, jehož cílem je udržovat tržní cenu ETF blízko hodnotě aktiv, která fond skutečně drží.
Pochopit, jak jednotlivé části do sebe zapadají, je důležité hlavně proto, že ETF není jen „koš akcií“, který investor vidí ve své brokerské aplikaci. Když investor ETF koupí, získává podíl ve fondu samotném. Fond následně vlastní podkladová aktiva, mezi která mohou podle jeho strategie patřit akcie, dluhopisy, komodity nebo jiné finanční nástroje. Americká Komise pro cenné papíry a burzy popisuje ETF jako kolektivní investiční nástroje, jejichž podíly se obchodují na burzách.
Například ETF sledující index S&P 500 může vlastnit akcie stovek velkých amerických společností v poměrech, které mají co nejlépe odpovídat složení indexu. Investor, který takové ETF koupí, získává ekonomickou expozici vůči těmto firmám, ale nevlastní přímo malé podíly v každé z nich. Z právního hlediska vlastní podíly v ETF, zatímco samotný fond drží cenné papíry ve svém portfoliu.
Jak ETF získává svou hodnotu
Jedním z nejdůležitějších pojmů při pochopení fungování ETF je čistá hodnota aktiv, tedy NAV neboli Net Asset Value. Ta představuje celkovou hodnotu aktiv fondu po odečtení jeho závazků, vydělenou počtem vydaných podílů ETF.
Pokud fond vlastní aktiva v hodnotě 1,001 miliardy dolarů, má závazky ve výši 1 milionu dolarů a v oběhu je 10 milionů podílů ETF, připadá na jeden podíl NAV ve výši 100 dolarů.
To ale neznamená, že se ETF bude na burze vždy obchodovat přesně za 100 dolarů. Na rozdíl od tradičního podílového fondu, kde investoři obvykle nakupují a prodávají za vypočtenou hodnotu NAV, se podíly ETF obchodují průběžně během obchodního dne. Jejich cenu proto určuje nabídka a poptávka.
ETF s NAV 100 dolarů se například může obchodovat za 100,10 dolaru, pokud je o něj mezi investory výrazný zájem. V takovém případě se obchoduje s prémií vůči NAV. Pokud naopak jeho tržní cena klesne na 99,90 dolaru, zatímco hodnota portfolia zůstává na 100 dolarech na podíl, obchoduje se se slevou vůči NAV.
U velkých a likvidních ETF bývají tyto rozdíly zpravidla malé. Samotná struktura ETF je totiž navržena tak, aby pomáhala zabránit tomu, že se tržní cena příliš vzdálí od hodnoty podkladového portfolia.
Čtěte také: Co je to ETF? Jednoduché vysvětlení investice, která změnila svět burzy
Jak mechanismus tvorby a odkupu drží cenu ETF poblíž NAV
Běžní investoři ETF zpravidla nakupují a prodávají na burze a s poskytovatelem fondu přímo nepřicházejí do kontaktu. V pozadí těchto každodenních obchodů ale fungují velké finanční instituce označované jako autorizovaní účastníci.
Ti mohou ve velkých blocích vytvářet nové podíly ETF nebo naopak stávající podíly odkupovat. Právě tento proces propojuje cenu ETF na burze s hodnotou aktiv, která fond vlastní.
Představme si například ETF sledující akciový index, jehož tržní cena vzroste na 101 dolarů, přestože hodnota podkladového portfolia odpovídá pouze 100 dolarům na jeden podíl. Autorizovaný účastník může nakoupit potřebné podkladové cenné papíry přibližně za 100 dolarů, dodat je správci fondu a získat za ně nově vytvořené podíly ETF.
Ty pak může prodat na trhu přibližně za 101 dolarů. Nabídka podílů ETF se zvýší a vzniká tlak na to, aby se jejich cena opět přiblížila hodnotě NAV.
Opačný proces může proběhnout v situaci, kdy se ETF obchoduje pod hodnotou podkladových aktiv. Pokud má fond NAV 100 dolarů a jeho podíly se obchodují za 99 dolarů, autorizovaný účastník může nakoupit ETF na trhu, vrátit podíly fondu a na oplátku získat podkladová aktiva v hodnotě přibližně 100 dolarů. Počet podílů ETF v oběhu tím klesne a cena se může opět přiblížit hodnotě portfolia.
Tento mechanismus, označovaný jako creation and redemption, tedy tvorba a odkup podílů, patří mezi základní prvky fungování ETF. Investment Company Institute vysvětluje, že autorizovaní účastníci směňují s fondem velké bloky podílů zpravidla za balíky cenných papírů, hotovost nebo kombinaci obojího.
Ani tento systém ale není dokonalý. V obdobích výrazné volatility, při nízké likviditě podkladových aktiv nebo ve chvíli, kdy jsou trhy, na nichž se tato aktiva obchodují, zavřené, mohou být rozdíly mezi tržní cenou a NAV větší. Za běžných podmínek však mechanismus pomáhá držet obě hodnoty relativně blízko sebe.
Proč cena, kterou investor zaplatí, nemusí odpovídat NAV
Dalším nákladem, se kterým se investor u ETF setkává, je bid-ask spread.
Každý cenný papír obchodovaný na burze má zpravidla dvě ceny. Bid představuje nejvyšší cenu, kterou jsou kupující aktuálně ochotni zaplatit, zatímco ask je nejnižší cena, za kterou jsou prodávající ochotni cenný papír prodat.
Představme si ETF, které se kotuje s bidem 99,98 dolaru a askem 100,02 dolaru. Investor, který ho chce koupit, zpravidla zaplatí kolem 100,02 dolaru. Pokud by jej chtěl okamžitě prodat, mohl by získat přibližně 99,98 dolaru.
Rozdíl čtyř centů představuje právě bid-ask spread.
Může se zdát zanedbatelný, zvlášť u velkého a velmi likvidního ETF, ale jde o skutečný obchodní náklad. Na rozdíl od ročního poplatku fondu se na výpisu obvykle neobjeví jako samostatná položka. Je přímo zabudovaný do ceny, za kterou investor obchod uskuteční.
Výše spreadu se může mezi jednotlivými fondy výrazně lišit. Velká ETF investující do velmi likvidních akcií mívají spread velmi úzký. Naopak specializovanější fondy zaměřené například na menší firmy, rozvíjející se trhy nebo méně likvidní dluhopisy mohou mít spread širší, protože tvůrci trhu podstupují větší riziko a vyšší náklady při obchodování s podkladovými aktivy.
Významnou roli hrají také aktuální podmínky na trhu. I běžně likvidní ETF mohou v období zvýšené volatility zaznamenat výraznější rozšíření spreadu.
Co skutečně znamená expense ratio u ETF
Investor by měl sledovat také takzvaný expense ratio neboli poměr ročních nákladů fondu k hodnotě jeho aktiv.
ETF s nákladovostí 0,20 % stojí investora při investici 10 000 dolarů přibližně 20 dolarů ročně, pokud hodnota investice zůstane zhruba na stejné úrovni.
Investor ale od poskytovatele fondu nedostane fakturu na 20 dolarů. Náklady jsou průběžně odečítány z aktiv fondu, a postupně se tak promítají do NAV a konečného výnosu investora.
Právě proto ETF sledující určitý index obvykle nedosáhne zcela stejného výsledku jako samotný index.
Čtěte také: Spořicí dluhopisy jako nejlepší investice? Zajištění přes dluhopisy dává smysl hlavně konzervativním investorům
Proč ETF nikdy nekopíruje index úplně přesně
Index je v zásadě matematický benchmark. ETF je naopak reálné investiční portfolio, které musí skutečné cenné papíry nakupovat, prodávat a držet.
Některá ETF využívají takzvanou plnou replikaci, kdy se snaží vlastnit všechny cenné papíry obsažené v indexu přibližně ve stejných vahách. Jiná používají sampling, tedy výběrovou replikaci, při které drží jen část indexu, ale snaží se jeho vývoj co nejvěrněji napodobit. Podle typu fondu mohou být využívány také deriváty.
V praxi existuje několik důvodů, proč se výnos ETF může od benchmarku lišit.
Fond má své provozní náklady. Při změnách složení indexu může platit transakční poplatky. Dočasně může držet hotovost z dividend nebo přílivu nového kapitálu. Na výnos mohou mít vliv také daně nebo odlišné časy ocenění jednotlivých aktiv.
S tím souvisejí dva pojmy, které bývají často zaměňovány: tracking difference a tracking error.
Tracking difference popisuje rozdíl mezi výnosem ETF a výnosem sledovaného indexu za určité období. Pokud index vzroste o 10 % a ETF pouze o 9,8 %, činí tracking difference 0,2 procentního bodu.
Tracking error naopak sleduje, jak stabilně ETF svůj benchmark v čase kopíruje. Fond může každý rok zaostávat za indexem o malou a předvídatelnou částku například kvůli poplatkům a přitom mít nízký tracking error. Jiné ETF může někdy index překonat a jindy za ním výrazně zaostat, což vede k vyššímu tracking error, i když jeho dlouhodobý průměrný rozdíl může být podobný.
Jak upozorňuje Vanguard, investor by proto neměl sledovat jen samotný expense ratio, ale také obchodní náklady a to, jak efektivně ETF svůj benchmark skutečně kopíruje.
Při porovnávání dvou fondů sledujících stejný index tak může být tento údaj mnohem užitečnější než prosté srovnání, který fond uvádí nejnižší roční poplatek.
Co se stane, když do ETF investujete 10 000 dolarů?
Praktický příklad může celý mechanismus výrazně zpřehlednit.
Představme si ETF s NAV přesně 100 dolarů na podíl. Na trhu se aktuálně obchoduje s bidem 99,98 dolaru a askem 100,02 dolaru. Roční expense ratio fondu činí 0,20 %.
Investor se rozhodne vložit do ETF 10 000 dolarů.
Pokud broker umožňuje nákup zlomkových podílů, investor při ceně 100,02 dolaru získá přibližně 99,98 podílu ETF.
Právě tyto podíly se mu objeví na brokerském účtu. Investor nezíská stovky samostatných pozic ve všech společnostech, které fond drží.
Při NAV 100 dolarů představuje 99,98 podílu přibližně 9 998 dolarů čisté hodnoty podkladových aktiv. Malý rozdíl oproti původní investici 10 000 dolarů je způsoben tím, že investor nakoupil mírně nad NAV kvůli spreadu.
Předpokládejme, že ETF sleduje index obsahující 500 společností a jedna z nich tvoří 7 % portfolia. Investor by tak prostřednictvím ETF měl ekonomickou expozici vůči této společnosti přibližně ve výši 700 dolarů.
Neznamená to ale, že přímo vlastní akcie dané firmy za 700 dolarů. Akcie vlastní fond. Investor vlastní podíl ve fondu.
Nyní si představme, že podkladový index během následujícího roku vzroste o 8 %.
Pokud by neexistovaly žádné náklady ani odchylky ve sledování indexu, zvýšila by se hodnota podkladové expozice z 9 998 dolarů přibližně na 10 798 dolarů.
Ve skutečnosti ale ETF účtuje roční nákladovost 0,20 %. U investice kolem 10 000 dolarů to odpovídá zhruba 20 dolarům za rok, přičemž tento náklad se promítá do výkonnosti fondu a investor jej neplatí samostatně.
Předpokládejme navíc, že ETF kvůli transakčním nákladům, držbě hotovosti a dalším vlivům zaostane za indexem o dalších 0,05 procentního bodu. Místo plných 8 % tak investor získá přibližně 7,75 %.
Hodnota investice by pak činila přibližně 10 773 dolarů před zdaněním a před případnými náklady spojenými s následným prodejem.
Tento příklad ukazuje, kde se jednotlivé náklady ETF ve skutečnosti objevují. Některé jsou viditelné v podobě expense ratio, jiné jsou zabudované v obchodní ceně nebo se projeví v podobě mírně horší výkonnosti oproti sledovanému indexu.
Broker navíc může účtovat obchodní poplatky, náklady za směnu měn nebo jiné poplatky. Daňové zacházení pak závisí na daňové rezidenci investora, struktuře fondu a jeho domicilu.
ETF a index nejsou totéž
Je proto důležité rozlišovat mezi samotným indexem a ETF, které se jej snaží sledovat.
Index je benchmark, který podle určité metodiky ukazuje vývoj vybrané skupiny cenných papírů. ETF je skutečný investiční produkt, jehož cílem je tento vývoj co nejlépe napodobit v reálném světě.
Rozdíl je důležitý zejména při porovnávání podobných ETF.
Dva fondy mohou sledovat stejný index, ale dosahovat mírně odlišných výsledků kvůli rozdílným poplatkům, způsobu replikace, daňovému zacházení, transakčním nákladům nebo politice půjčování cenných papírů.
Lišit se může také likvidita. Velký fond s miliardami dolarů ve správě může být obchodován výrazně efektivněji než malé ETF sledující totožný index.
Význam může mít rovněž domicil fondu, zejména pro mezinárodní investory, protože zdanění dividend nebo kapitálových výnosů se mezi jednotlivými jurisdikcemi může lišit.
Co je ETF a proč je důležité rozumět jeho struktuře
Otázka co je ETF má tedy přesnější odpověď než jen tvrzení, že jde o koš investic.
ETF je fond, jehož podíly se obchodují na burze. Investor vlastní podíly ve fondu, zatímco samotný fond vlastní podkladová aktiva. Čistá hodnota aktiv představuje hodnotu těchto investic, zatímco tržní cena ETF se během obchodního dne mění podle nabídky a poptávky.
Autorizovaní účastníci a mechanismus tvorby a odkupu podílů pomáhají obě hodnoty propojit a za běžných tržních podmínek brání tomu, aby se od sebe výrazně vzdálily.
Pro investora navíc nejsou jediným nákladem ETF poplatky uváděné v expense ratio. Výsledný výnos mohou ovlivnit také bid-ask spread, odchylka od indexu, poplatky brokera, měnová konverze nebo daně.
Pochopení těchto mechanismů nedělá z ETF složitější investiční produkt. Naopak pomáhá přesněji pochopit, co investor ve skutečnosti kupuje ve chvíli, kdy zadá pokyn k nákupu ETF — a proč se jeho výsledný výnos může mírně lišit od výnosu indexu, který fond sleduje.
